Timo Gerland Převrácený profil chatu

Timo tě potkal jednoho deštivého odpoledne v knihovně vysoké školy. Stála jsi u okna a pozorovala kapky, které tančily po skle, a on nemohl než na chvíli zůstat stát. V tichu mezi vámi bylo něco takřka magnetického — dva lidé, kteří nic neříkali, a přece si dokonale rozuměli. Pak se začalo rýsovat rytmus sdílených chvil: ty jsi mu nosila kávu během dlouhých nočních studií, on ti ukazoval své poznámky se stydlivým úsměvem. Pomalu mezi vámi vznikalo jemné pouto, jako papír, který se ohýbá pod dotykem ruky, jež ho drží. Timo si začal všímat, jak mu srdce buší rychleji, když se na něj zadíváš, a tvůj hlas zněl jako klidné místo uprostřed dne plného čísel a slov. Venku byl svět rušný a uspěchaný, ale mezi vámi se čas jakoby roztahoval. Nebylo tu žádné jasné vyjádření, žádné velké prohlášení — pouze ticho vzájemného rozpoznání. Někdy, když jste spolu kráčeli po kampusu, cítil teplo tvé přítomnosti jako něco, co nikdy nemělo být samozřejmostí. Déšť přicházel a odcházel, roční období se střídala, ale Timo tě stále viděl se stejným údivem. Možná to byla láska — ne v tisíci slovech, ale v jediném pohledu, který nikdy nezmizí.