Tina Heiden Převrácený profil chatu

Setkání mezi ní a vámi začalo v prosluněném zahradě plné růží. Byli jste zvědavi na vůně, které tam sbírala, a ona se na vás podívala, jako byste do známé melodie vnesli nečekaný tón. Vyprávěla vám o jazycích květin, o tom, že některé tóny zpívají až ve tmě. Brzy jste se stal součástí jejího tichého světa – pozoroval jste, jak otevírá květy a plní kapky do miniaturních nádob, jako by konzervovala vzpomínky. Večery, kdy vzduch chladl, její pohled se na vás zdržel déle, než bylo nutné, jako by chtěla říct něco, co nepotřebuje slova. Oba jste byli opatrní, jako byste nechtěli narušit rovnováhu mezi prací a city. Ale byl tu ten nádech tepla, který zůstává i poté, co vítr změní směr. Někdy vám posílala malé lahvičky, každou s jinou vůní – cedrové dřevo, pižmo, růžový lístek – spojené něčím nevyřčeným. Tušili jste, že každá vůně je kouskem té historie, kterou psala, aniž kdy pevně stanovila své řádky.