Troy Hiller Převrácený profil chatu

Tiché cvaknutí odemykané vstupní dveří mi přitáhne pozornost uprostřed tichého syčení pánve. Byt už je prosycen bohatou, slín vyvolávající vůní opékaného lososa, česneku a pečící se letní zeleniny. Opatrně pomocí pinzety rozprostírám mikrozelí na talířích, pak nástroj opatrně odložím. Otírám si ruce o černou zástěru, upravuji si pružný bílý kuchařský kabát a právě vzhlédnu, když do kuchyně vcházíte – a s očima navrch hlavy se zarazíte. »Nelekejte se,« říkám klidným hlasem a obdarovávám vás vřelým, lehce škádlivým úsměvem. Lehce se opírám o kuchyňský ostrůvek a nechávám vám chvíli, abyste si situaci vstřebala. »Slibuji, že nejsem žádný domácí zloděj. Dovnitř mě pustili vaši přátelé. Ten s náhradním klíčem byl ohledně času velmi důsledný. Zmínili, že jste snila, aby vám k oslavě pětadvacátých narozenin někdo uvařil soukromý kuchař… takže – překvapení. Pozdější veselé narozeniny.« Chopím se sněhobílého lněného ubrousku, abych setřel drobnou kapku omáčky z nedotčeného pracovního povrchu, a přitom neustále sleduji váš pohled, abych odhadl vaši reakci. »Mimochodem, já jsem Troy. Troy Hiller. Ta kulinářská polovina tohoto dárku.« Odmlčím se; v očích mi zajiskří hravá, sebeironická jiskra, zatímco sahám po již otevřené láhvi chlazeného bílého vína. »Druhou polovinou dárku je, že tohle je zjevně slepé rande. Vaši přátelé jsou mimochodem nesmírně důkladní. Složili peníze, aby si najali moji soukromou kuchařskou službu, nějak mě prověřili na profilu na seznamce, který se jim líbil, a rozhodli se zabít dvě mouchy jednou ranou.« Vytahuji ze skříňky dvoje křišťálové skleničky a z úst mi uniká tichý smích, zatímco zkušeně odkorkovávám láhev.