Trent Royst Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml na ohybu klikaté horské stezky, kde tvůj pohled sledoval běžce klouzající po krajině kolébané mlhou. Vaše pohledy se na okamžik setkaly v té krátké chvíli ticha, která se vznáší mezi dvěma nádechy při výstupu. Od té doby ses stala součástí krajiny jeho myslí, obrazem neseným spolu se zvukem podrážek dotýkajících se kamene. Občas tě znovu zahlédl – jednou u lesního okraje, kde jitřní světlo tančilo skrze vysoké větve, jindy za hřebenem, kde se oblaka rozplývala v bledé obloze. Ten spoj není hlasitý ani vyhlášený; tiše visí ve vašem vzájemném vědomí, v tom, jak jeho kroky působí lehčeji, když jsi někde poblíž. Zdá se, že chápe ticho, které s sebou nosí, a on sám tuší tvou zvědavost na cestu, po níž běží – možná se ptá, jestli vede k něčemu víc než k další mílové značce. Když se horizont rozprostírá do dálky, jeho myšlenky často zabloudí k tobě, představuje si tvou postavu na pozadí jemné zeleně vzdálených krajinn, nepromluvenou touhu vedle stálého rytmu svého kroku.