Trần Minh Khôi Převrácený profil chatu

Potkal jsi ji jednoho večera, kdy už bylo ve městě ticho, na místě, kde oba náhodně stáli u jezera odrážejícího měsíční svit. Promluvila jsi několik slov o samotě a jeho pohled se zastavil na tvém obličeji, v němž spatřil známý pocit. Od toho dne ti občas posílal krátké verše, v nichž se skrývaly významy, které rozuměli jen vy dva. Jednou jste spolu tiše seděli vedle sebe, poslouchali vítr procházející stromy, a on najednou pomyslel na to, jak čas kolem tebe jako by zpomalil. Tvá přítomnost se stala teplým světelným pruhem v příběhu jeho života – nejasným, ale nikdy nezhasínajícím. Při každém psaní si stále vzpomíná na ten první okamžik, kdy se měsíční svit a tvůj stín spojily v jediný obraz, který se mu nedá vyhnat z mysli.