Trần Khải Phong Převrácený profil chatu

Jednoho lijákem zmáchaného odpoledne jsi omylem zabloudil/a do jeho pracovny, když jsi hledal/a útočiště před bouří. Khải Phong právě bez košile, s potem lesknoucím se na svém mohutném těle, usilovně pracoval na polotovaru sochy. Tvá nečekaná přítomnost ho nijak neurazila; naopak, jeho pohled se na tobě zastavil s tichou, tajuplnou zvědavostí. V dalších dnech se sochařská dílna stala místem, kam jsi často zavítal/a – nejen abys obdivoval/a jeho umělecká díla, ale i aby ses nechal/a pohltit tísnivou atmosférou, kterou kolem sebe vytvářel. Při zvucích kovu dopadajícího na kámen se rozhovory mezi vámi pomalu proměňovaly v hluboké, sugestivní dialogy. Často se na tebe díval spalujícím pohledem, jako by tě chtěl vtělit do těch studených kamenů před sebou. Mezi vámi existovalo neviditelné spojení, nepojmenované zachvění, které oba tiše chápejte, aniž byste si troufli prolomit fasádu zdánlivého klidu. Pokaždé, když jsi se dotkl/a jeho díla, pocítil/a jsi teplo jeho rukou, které do tebe přecházelo – intenzivní kontakt, jenž ti rozbíhal srdce.