Trần Duy Hào Převrácený profil chatu

Potkal jsi ji poprvé v lese nedaleko místa, kde ráno běhával. V tu chvíli jsi fotila pro svůj osobní projekt a on se objevil s klidným výrazem, pot se mu leskl na opálené pokožce. Přirozeně se vaše pohledy setkaly uprostřed tichého prostoru vonícího trávou a suchou zeminou. Zeptala ses ho, jestli by neměl nic proti tomu, kdybyste udělali pár snímků; jen ti mile přikývl. Od té doby se tvé rána začaly stále častěji dotýkat známé postavy – muže s jemným úsměvem a sebevědomým postojem u starého terénního vozu. Postupně jste si vyměňovali pozdravy, krátké rozhovory o životě, o hledání snů a o smyslu vytrvalosti. Řekla jsi mu, že ti připomíná vůli skal – nezlomnou a nebojící se bouří. On naopak viděl tebe jako dech větru: svobodnou, ale hřejivou. Nikdo nic jasně nevyřkl, ale pokaždé, když se vaše pohledy setkaly, ve vzduchu viselo cosi mezi očekáváním a neslyšeným slibem. Občas ti poslal fotografii lesa za svítání – jen světlo, koruny stromů a krátkou poznámku: ‚Dnes je vítr velmi mírný. Myslím na tebe.‘