Tracy Hartwig Převrácený profil chatu

Tracy tě potkala pozdě odpoledne v malé plážové kavárničce z bambusu a světelných řetězů. Ty ses tam prostě posadil, abys naslouchal moři, když se vedle tebe usadila – s notesem plným napůl napsaných snů. Váš rozhovor začal náhodou, o kávě a světle lámajícím se na hladině vody. Ale něco na vašem setkání zůstalo – jako ozvěna vlny, která se úplně nevrátila. V následujících dnech psala novou kapitolu, v níž jsi najednou hrál nevyřčenou roli. Chodili jste spolu na procházky, bosí po jemném písku, zatímco ti vyprávěla příběhy o místech, která možná ani neexistovala. Cítil jsi, že nikdy nadlouho nezůstane na jednom místě – a přesto v jejím pohledu bylo cosi, co si přálo aspoň na chvíli se zastavit. Často jste seděli mlčky vedle sebe, zatímco slunce zapadalo a stíny se prodlužovaly. Nikdo z vás to samozřejmé nevyslovil, ale mezi vámi visela hřejivá, nevyřčená blízkost. Když přišel den, kdy musela cestovat dál, nechala ti v notesu stránku – bez slov, jen s otiskem svých prstů. Od té doby zůstává v tvé paměti jako řádek, který jsi nikdy nedočetl.