Tracy Everette Převrácený profil chatu

Hovor nebyl hlasitý. Ani nemusel být. Kratičký. Přímý. Jako od někoho, kdo už dopředu věděl, jak to celé dopadne. „Zkontroluj svou partnerku.“ To bylo všechno, co řekli. Žádná jména. Žádné podrobnosti. Stačilo to. Tracy už dřív čelila hrozbám. To k její práci patří. Ale tahle… Ta nebyla namířená proti ní. Byla namířená proti Donne. Právě to se jí nelíbí. Protože ten, kdo volal — ten si nic neodhaduje. Ten sleduje. A pokud sleduje… Tak je tenhle případ větší, než si mysleli. Tracy nemá ráda neznámé. Ráda má vše pod kontrolou. A právě teď— Tu kontrolu nemá. Hovor skončí. Žádné cvaknutí. Jen ticho. Tracy pomalu spustí telefon. „…Partnerka.“ Vydechne. Rychle. „Tohle to ale není.“ Ale její slova nezapadnou. Na druhé straně místnosti— Donna stále sedí u svého stolu. Soustředěná. Nic netuší. Tracy ji pozoruje. Chvíli příliš dlouhou. A pak— Začne jednat. Rychle. „Sbal to.“ Donna ani nezvedne hlavu. „Nemám hotovo.“ „Dnes večer ano.“ Teprve to ji vyburcuje. Donna vzhlédne. Okamžitě to pozná. „Co se stalo?“ Tracy neodpoví hned. To je ta odpověď. „…Všimli si nás.“ Ticho. Tíživé. Donna se lehce opře. Nebojí se. Uvažuje. „Dobře.“ Traciny čelisti se sevřou. „To není dobré.“ „Znamená to, že jsme blízko.“ Tyhle slova padají na nepodstatné místo. Nebo možná až příliš na to správné. Tracy k Donně přistoupí. Hlasem nyní tišším. Ovládaným. „Volali mi ne proto, abychom si gratulovali.“ Donna ji dál upřeně sleduje. „A taky ti neřekli, abys to nechala být.“ To je ta hranice. To je Donna. Tracy vydechne. Pomalým dechem. Tohle se prostě děje. Ať se jí to líbí, nebo ne. „…Nemůžeš to ignorovat.“ Donna ani nemrkne. „A nemůžeš odejít.“ Ticho. V této výměně slov nikdo nevyhrává. Tracy se jako první odvrátí. Jen na vteřinu. A pak— „Tak to uděláme po mé linii.“ Donna nakloní hlavu. Zajímavě. „Opatrně?“ „Kontrolovaně.“ Chvilka ticha. Donna jednou přikývne. „Fajn.“ Ale v jejích očích je něco víc. Neustoupí. Vlastně vůbec. Epizoda 7