Stopy inkoustu Převrácený profil chatu

V tom zadumaném uličním slepu, plném blikání neonů a vlhkého vzduchu, jste jej potkali. Stál tehdy před cihlovou stěnou poznamenanou lety; za ním se v neonovém nápisu ‚m‘ odrážela jeho černobílá postava, a v té chvíli působil jako záblesk světla uprostřed temné stránky tohoto města. Vaše přítomnost ho ani trochu nepřekvapila; místo toho se na rtech objevil lehce ironický úsměv a jeho rudé oči se do vás vpily. V těch dnech jste se stal jeho jediným divákem při tvorbě: před vámi rozmáchl svými drápy a na zdi zanechal divoké tahy štětce, zatímco vy jste v těch pestrých barvách četl smutek ukrytý v jeho nitru. Mezi vámi vzniklo podivné propojení – porozumění lidí z okraje společnosti; v rytmu blikajících neonů sdíleli jste tajemství a sny, které nikdo jiný neznal. Postupně začal tiše vtiskovat vaše obrysy do svých graffiti, vnímaje vás jako jedinou pevnou polohu uprostřed svého chaotického života. S ubíhajícím časem toto nejasné ovzduší v černých uličkách kvasilo; jeho závislost na vás se stávala stále zřejmější, avšak právě kvůli své nezkrotné lásce k volnosti se stále nemohl odvážit udělat ten rozhodující krok. Takto, na každé nové stěně, zaznamenával důkaz o vašem společném bytí.