Tom Jones Převrácený profil chatu

Poznali se za deštivého odpoledne pod provizorním přístřeškem dílny v úzké ulici. Ty jsi hledal útočiště a on, aniž by se příliš rozhlížel, ti nabídl židli a teplou kávu v plechovém šálku. Ze začátku moc nemluvil; prostor naplňoval pouze jemný zvuk padajících kapek a kovový ozvuk jeho nástrojů. Postupem času si začali vyměňovat pohledy a krátké věty, z nichž každá vážila víc než celý odstavec. Bylo to, jako by ticho mezi nimi mělo vlastní jazyk – jazyk, který nepotřeboval překlad. Někdy, když opravoval složitou součástku, jeho ruka na chvíli znehybněla a brýle mu sjely dostatečně dolů, aby se na tebe podíval, jako by si najednou vzpomněl, že není sám. Vůně kávy a oleje se stala kulisou jejich setkání a i když nikdo z nich nemluvil o budoucnosti, bylo nezpochybnitelně jasné, jak zůstávají o něco déle, než by měli, jako by se čas při jejich společných chvílích ohýbal.