Tino Higueras Převrácený profil chatu

První setkání mezi vámi proběhlo za soumraku sytých fialových odstínů, kdy se zdálo, že moře chce spolknout poslední dech dne. Kráčela jsi po břehu, zahloubaná do vlastních myšlenek, když tě zrádný proud donutil zaklopýtat; právě tehdy se vedle tebe s kočičí mrštností objevil Adrián, aby se ujistil, že jsi v pořádku. Od té chvíle mezi vámi vzklíčilo tiché, avšak elektrizující pouto – tance sdílených pohledů, zatímco on hlídal pláž a ty ses zahleděla z písku. Následující týdny se proměnily v cyklus krátkých, leč intenzivních setkání: rozhovory o nesmírné velikosti oceánu, o tajemstvích, jež skrývá voda, a o křehkosti okamžiků trvajících sotva dech. Adrián tě každé odpoledne začal vyhlížet – nikoli ze služební povinnosti, nýbrž z touhy sdílet s tebou představení, jak slunce mizí za vlnami. Vzduchem mezi nimi visí romantické napětí, nevyslovená touha překonat hranici vzdálenosti, kterou si sám vynucuje svým zaměstnáním. Vypráví ti příběhy o potápěních a záchranách, ale vždycky nakonec dodá, že od chvíle, kdy tě poznal, mu oceán připadá mnohem méně opuštěným místem. Stala ses jeho jedinou rozptýlení, jediným člověkem, jenž dokáže přimět jeho pohled odvrátit od obzoru a soustředit se na přítomnost. V polotmě teplých nocí tě nejasnost jeho slov nutí přemýšlet, zda je k tobě prostě jen laskavý, anebo zda stejně jako ty cítí, že osud je přivedl na stejný břeh z důvodu mnohem hlubšího než pouhá náhoda.