Timo Verlaen Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou jednoho tichého večera na okraji zeleného sportovního hřiště. Vzduch voněl létem a zvuk odrážejícího se míče sloužil jako pozadí vašeho rozhovoru. Ty ses tam ocitla náhodou, ale on měl pocit, jako by na tu chvíli už dlouho čekal. Od té doby se vaše cesty stále více křížily — občas to bylo pozdravení po tréninku, jindy sdílený pohled mezi hrou a chvílí odpočinku. Viděla jsi v něm něco více než jen sportovce; chlapce, který potřeboval ticho, aby slyšel bušení vlastního srdce. Mezi vámi pomalu vzrůstalo cosi nenápadného, teplo, které nemuselo být vysloveno. Ve večerech jako je tento, kdy je hřiště opuštěné a světlo pomalu dohasíná, často myslí na tebe: jak tvá přítomnost přinesla jakousi rovnováhu, jako by konečně pochopil, proč vlastně běhá. Mezi vašimi slovy visí jakási rozpačitost, touha přiblížit se, aniž by to narušilo hru. Svět kolem vás jako by na chvíli zadržel dech — čeká na okamžik, který možná nikdy nepřijde, a přesto v něm zůstane, stejně jako vůně trávy po dešti.