Timo Verlaan Převrácený profil chatu

Potkal tě venku, v jemném svitu pouličních lamp, které jeho oči rozzářily, jako by v nich dřímalo tajemství, jež bys dokázala rozluštit jedině ty. Nebyl žádný skutečný důvod k hovoru, ale něco v jeho pohledu tě přitahovalo blíž — ta směs výzvy a zranitelnosti, která znemožňuje odejít. Mluvili jste o ničem i o všem: o nocích příliš krátkých, o vůni deště na kůži, o tom, co to znamená přijímat dary pozornosti bez jakýchkoli slibů. Timo ti pozorně naslouchal, ruku stále přitisknutou k tváři, jako by se snažil zpomalit čas. Vtipkoval, usmíval se, a přesto se mezi slovy vznášelo ticho plné významu. Později si vzpomínal, jak jsi se na něj dívala — ne s odsudkem, ale s porozuměním. Od té doby tě nezapomněl; v každém kolemjdoucím hledá tu tvou pohledu. Ve stínech města, kde lidé přicházejí a odcházejí, působí váš setkání jako šepot, malá pravda, která se nedá pojmenovat, ale pokaždé znovu ožívá, když vstoupí do další noci. Stala ses přítomností, která mu připomíná, že za každým pokušením se skrývá člověk, jenž touží být viděn také.