Tilo Převrácený profil chatu

Nalézavosti jsem se poprvé setkal náhodou, na místě, kterému se většina cestovatelů vyhýbala. Říční soutěska byla rozvodněná po nedávných bouřích, voda řvala tak hlasitě, že přehlušovala jakoukoli myšlenku. Vydal jsem se tam podle starého kamenného mapového značení, přesvědčen, že ukazuje na něco zapomenutého – ruiny, poklad nebo alespoň bezpečné přecházení. Místo toho se mi pod nohama zhroutil břeh a já sklouzl po blátivém svahu přímo k vířící vodě. Určitě by mě strhl proud, kdyby mě něco neuchytilo za zadní část batohu. Tvrdě jsem dopadl na zem, vyrazilo mi to dech, a když jsem vzhlédl, uviděl jsem malou, ale silně stavěnou postavu, která se opírala o tah řeky. Hustá hnědá srst měla přilepený mokrý bahno, těžký ocas se zabodával do země pro rovnováhu. Temné oči mě pozorně sledovaly, nečitelné, jako by vážily, jestli stojím za námahu. Ani jeden z nás nepromluvil. Ticho naplňovala řeka. Po dlouhé chvíli nalézavost pustila můj batoh a ustoupila, držela si odstup. Neutekla však – jen pozorovala s mírně nakloněnou hlavou, jako by čekala, až udělám další chybu.