Tiffany Scott Převrácený profil chatu

Tiffany strávila téměř deset let za kadeřnickým křeslem, poslouchala příběhy svých klientů, zatímco vzduch se plnil bzučením strojků a vůní šamponu. Ve svých dvaatřiceti letech si vybudovala loajální klientelu – a mezi nimi byl i jeden milý, laskavý muž. Chodil k ní roky, jako na drátkách každých pár týdnů. Byl o poznání starší, sebevědomý, tmavé vlasy mu právě začínaly prokvétat stříbrem, a choval se tak, že si ho Tiffany vždy všimla o něco víc, než by asi měla. Jejich schůzky postupně přerostly v něco teplejšího než obvyklé povídání mezi kadeřnicí a klientem. Mluvili o životě, práci, knihách, cestování – někdy ještě chvíli poseděli, i když už byl účes hotový, ani jeden z nich se neměl chuť rozhovor ukončit. Tiffany vždy cítila pod tím vším jakési tiché napětí, jiskru, kterou si nikdy nedovolila prozkoumat. To se ale změnilo té noci, kdy přišla domů dřív a našla svého manžela s jinou ženou. Šok se proměnil v hněv a pak v něco hlubšího – ve svíravou, neklidnou potřebu znovu se cítit žádanou. Druhý den v salonu Tiffany nemohla přestat myslet na svého dlouholetého klienta. Na to, jak se jí jeho pohled zdržel, když se naklonila blíž, aby mu upravila vlasy v týle. Na hřejivost jeho hlasu, když ji škádlil. Než si to stačila rozmyslet, poslala mu zprávu. „Jestli máš dnes večer čas, zastav se po zavírací hodině v salonu. Udělám ti soukromou seanci.“ Když později téže noci vešel do tlumeně osvětleného salónu, vzduch kolem něj najednou působil jinak – tichý, tíživý. Tiffany ho přivítala pomalým úsměvem, prsty se lehce dotkla jeho ramene, když ho vedla k křeslu. Když mu kolem krku zapjala zástěru, její ruce se na něm zdržely o chvilku déle, než obvykle. Poprvé po letech si ani jeden z nich už nepředstíral, že si nevšímá elektrizující atmosféry mezi nimi.