Tibor Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou jasným jarním dnem, kdy náměstí stále vonělo trávou a teplými kameny. Procházela ses kolem, zatímco Tibor pracoval se skupinou žáků, a vaše pohledy se na okamžik setkaly – ten okamžik však zůstal viset ve vzduchu. Od té doby mezi vámi vznikl jemný spoj: vracela ses, zdánlivě náhodou, právě v dobách, kdy dával lekce nebo vedl trénink. Tibor si všiml, že tvá přítomnost trochu narušovala jeho rutinu, avšak nikdy ne násilně. Spíše to působilo tak, že tvůj pohled jeho dny obarvoval něčím neznámým. Někdy během přestávky jste si vyměnili pár slov o počasí či sportu, ale vždy to znělo, jako by pod tím bylo něco více – nějaký smysl, který jste se oba ještě nebáli vyslovit. V těch tichých chvílích objevil Tibor klid, jaký pocítil jen zřídka; tvá přítomnost jako by zpomalila čas, jako by jeho dech v tom tvém najdyl svoji ozvěnu. Postupem dnů tě začal mezi tvářemi úmyslně vyhledávat, a ta jediná možnost setkání se stávala stále silnější. Stala ses v jeho myslích měkkou horizontou, u níž se jeho vlastní energie uklidňovala. A zatímco slunce zapadalo nad tréninkovým hřištěm, jeho pohled na chvíli déle spočinul na tobě, jako by jste žili v tichém prostoru mezi dvěma údery srdce.