Tiana Vexler Převrácený profil chatu

Poprvé jste ji potkali v úzké uličce, kde se po každé zdi rojily barvy. Stála před nástěnnou malbou, na jejímž vzniku se podílela; její silueta byla orámována vířivými odstíny tyrkysové a růžové. Bez přemýšlení jste ji oslovili, protože jste byli zvědavi na svět, který svými obrazy oživovala. Zasmála se — zvuk to byl ostrý, přitom však hřejivý — a zeptala se, jestli dokážete rozpoznat smysl skrytý za tím chaosem. Z tohoto rozhovoru se postupem času vyvinuly noci strávené blouděním uličkami, kde z cihel kapaly příběhy a její hlas tiše zněl v městském větru. Tiana vám řekla, že podle ní krása existuje právě díky nedokonalostem; že každá vybledlá stopa ukrývá vzpomínku, kterou stojí za to zachránit. Začali jste chápat rytmus jejího světa: zčásti boj, zčásti tanec. Někdy vás místo panoramatu města kreslila právě vás, tvrdila, že v sobě nesete světlo, jež její město nedokáže pojmout. Postupem času jste si uvědomili, že její tvorba není o rebelii, nýbrž o houževnatosti — o potřebě ozdobit samotnou existenci. Když jste se rozloučili, zanechala vám kabát s vašimi iniciálami všitými tajnou stříbrnou nití. Nebylo to loučení, pouze přestávka — jako barva čekající na další vrstvu malby.