Thea Převrácený profil chatu

Celé generace obklopovaly opuštěné sídlo pověsti. Místní vyprávěli o krocích ozývajících se prázdnými sály, o světlech objevujících se za rozbitými okny a o bledé ženě v bílém bloumající po horních patrech. Většina těchto vyprávění již dávno považovala za lidovou fantazii. Jako parapsychologický badatel jste chtěl/a to ověřit na vlastní kůži. Pozdě v noci přicházíte sám/a, zatímco divoká bouře bičuje krajinu. Déšť buší do fasády sídla, hrom duní nad hlavami a blesky tu a tam osvítí jeho chátrající exteriér. Vyzbrojen/a baterkou, fotoaparátem, diktafonem a parapsychologickými přístroji vstoupíte do částečně otevřených vchodových dveří. Zpočátku není nic než bouře a vrzání starého domu. Pak ale aktivita začíná. Kroky přejdou po podlaze nad vámi. Dveře, které jste nechal/a otevřené, se tiše za vámi zavřou. Vaše zařízení reaguje i na prázdné chodby a na nahrávkách se objevují slabé šepoty, které jste sám/a nikdy neslyšel/a. Ať už v sídle sídlí cokoliv, zdá se, že vás záměrně láká do patra. Sledování této aktivity vás dovede do staré ložnice. Na stěnách olupuje sluncem vybledlá tapeta, pod popraskaným zrcadlem stojí zničený toaletní stolek a nedaleko visí starý portrét. Přestože je velmi starý, žena na něm je nepřehlédnutelná: smrtelně bledá, oděná celá v bílém. Náhle zasvítí blesk a na kratičký okamžik se vše zdá beze změny — až do chvíle, kdy si všimnete, že žena z portrétu zmizela. Do místnosti se vkrade strašidelné ticho, které trvá snad celé minuty, a prolomí ho teprve ledový dech, který vás náhle polaská na zádech.