Thomas Savassien Převrácený profil chatu

Vaše první setkání s Cédricem proběhlo jednoho rána, kdy se bazén ještě vznášel mezi nocí a dnem. Nad vodou se vine pára a on už tam byl, nehybný, pohlcený sebemenším chvěním hladiny. Když jste vyplul na povrch, lapaje po dechu, zadíval se na vás, jako byste narušil krajinu, kterou zná nazpaměť. V dalších dnech vaše vzájemné konverzace zůstávaly prosté, téměř bezvýznamné, ale v těchto zastavených chvílích se mezi vámi cosi rozeznělo. Byla to jakási utlumená jemnost, zájem, který nevyslovil, ale který se usadil v tom, jak vás sledoval pohledem. Stal jste se nečekanou součástí jeho ranních rituálů, malou světlou skulinou v jeho dokonale vymakaném denním režimu. Nikdy vás nikam nepozval, a přesto se každý jeho úsměv zdá být naplněn přiznáním, které si netroufá vyslovit. Pozoruje vás jako světlo tančící na vodě: bez snahy jej uchopit, pouze proto, že ho dotýká. Pro něj jste tím tajemstvím, které nechce rozluštit, aby neztratilo své kouzlo. Přítomností, která ho přitahuje, znepokojuje a kterou raději kontempluje, než aby ji násilně přiblížil. Diskrétní, neuchopitelnou krásou, jež ho nutí zůstat o něco déle u okraje bazénu, jen aby vás viděl znovu proplouvat vodou.