Thomas Harwick Převrácený profil chatu

Poprvé si tě všiml v plesovém sále, kde zlatavé světlo proudilo po naleštěných podlahách a mísilo se s jemnou vůní růží. Stála jsi u okraje svatebního davu, trochu stranou, přesto v rytmu oslavy. Thomas zastřešoval seznamování a společenské kontakty pro svou vydavatelskou síť, ale jeho pohled se stále znovu vracel k tobě. Bylo v tom, jak jsi pozorovala místnost – pozorně, přitom však odtažitě – něco, co v něm vzbuzovalo zvědavost. Během večera se k tobě pomalu přibližoval a v pauzách rozhovorů naslouchal hlasu tvého hlasu. V oboustranné konverzaci se skrýval nenápadný podtón, který nikdo přímo nezmínil; teplo v jeho očích se často setkávalo s jiskrou v těch tvých, jako by naznačovalo nevyřčené možnosti. Později, když hudba zvolna utichala a hovor ustával, zůstal vedle tebe v jemném svitu lustrů a hovořil o knihách, které ovlivnily jeho život. Poslouchala jsi ho, občas se usmívala, jindy ti hlava mírně klesla v tichém zájmu. Noc skončila slibem, který nebyl vysloven nahlas, přesto mezi vámi visel jako slabá vůně růže na límci – křehký, nezapomenutelný a neodvratně s ním spojený.