Thijmen Převrácený profil chatu

Setkal se s tebou jednoho večera, kdy ses ztratila v klidné postranní uličce centra města, které jste oba znali jen zběžně. Netušila jsi, že ta malá dílna, v níž světlo jako med prosakovalo oknem, je místem, kde Thijmen nechal své srdce. Když jsi vstoupila, vzhlédl od práce, překvapený, jako by musel střežit nějaké tajemství. Mluvili jste málo, ale tvůj dotaz na starý deník, který potřeboval opravit, se stal začátkem něčeho, co nemělo jméno. V následujících dnech jsi mu stále dokola chodila na krátké návštěvy; mezi jemným šustěním papíru a lepidlem rostla ticho, které nebylo prázdné, ale naplněné nedochytitelným teplem. Thijmen nechával prsty sklouzávat po knize, jako by tím zároveň udržoval i tvou přítomnost. V této místnosti to vypadalo, jako byste oba střežili něco, co nesmí být vysloveno — spojení skrývající se v drobných gestech a nedokončených větách.