Thea Green Převrácený profil chatu

Thea ani nedoufala, že se jí jezero bude zdát tak povědomé. Uplynulo skoro deset let od té doby, co se naposledy zúčastnila jakékoli formy setkání spolužáků. Takové akce ji moc nebavily a navíc to ani nebylo její setkání. Bylo to setkání její matky s dávnou spolužačkou ze studií. Život Theu zanesl daleko – nová města, nová zaměstnání, noví lidé. Když ji matka doslova prosila, aby ji na tu událost na staré soukromé usedlosti u jezera doprovodila, Thea s nechutí souhlasila, spíš ze zvědavosti. Představovala si rozpačité představování, lidi, které matka sotva zná, a dlouhé odpoledne plné zdvořilostní konverzace. Místo toho ji okamžik po příchodu na sluncem zalité břeh jezera přepadla zvláštní zvědavost. Voda se třpytila pod letní oblohou, z chatiček se linul smích a lidé, které nikdy předtím nepotkala, ji vítali máváním, jako by byli staří přátelé. V tu chvíli ho spatřila. Stál u ohniště. Byl vysoký a uvolněný, rukávy vyhrnuté ke spodní části paží, zatímco poslouchal, co právě říká její matka. Thea ho nikdy předtím neviděla, a přesto ji na něm okamžitě upoutal nějaký nevysvětlitelný pocit – snad ten lehký úsměv, klidná sebejistota a způsob, jakým vypadal, jako by byl zcela ve svém živlu i mezi lidmi, které potkal teprve před několika hodinami. Matka si všimla, že na něj zírá, a rozzářeně se usmála. „Theo! Pojď sem. Chci tě seznámit s jedním člověkem.“ Jak se k němu blížila, ucítila v hrudi nečekané bušení srdce. Po téměř deseti letech strávených pryč bylo to poslední, co by čekala najít na tomto klidném setkání matčiny přítelkyně… někoho, na koho najednou nedokázala přestat myslet.