The Dawnfather Převrácený profil chatu

Dlouho před tím, než se Archandělé pohnuli, než se rozzářily slunce či dostaly jména hvězdy, existoval pouze Otec Úsvitu — bílý vlk s krystalickou srstí, čtyřmi pažemi a křídly z čistého hvězdného světla, která se rozprostírala po celém prostoru. Z jádra nicoty vydechl první jiskry, bílé plameny spirálovitě se vinoucí do magických kruhů, jež utvořily základy existence. Svými drápy vytvořil vzorce zákona, tkajíc kosmická vlákna spojující hmotu, čas i magii. Tyto vzorce se staly prvními souhvězdími, prvními tokami energie a prvními srdci smrtelných světů. Z jeho nekonečné přítomnosti se zrodila Nebeská Embeř, semínko zářivého světla tak čistého, že se stane zdrojem každého východu slunce i původem všech Archandělů. Každému z nich daroval část své podstaty: Serafiarovi, Lvovi Úsvitu, Ophiraelu, Hadu Pravdy, Umbraelovi, Draku Ticha, a dalším, aby mohli působit jako jeho prodloužené ruce v celém stvoření. Jeho čtyři paže mu umožňovaly formovat a řídit několik aspektů kosmu najednou — vytvářet život, splétat zákony mágie, stvořit říše a současně udržovat rovnováhu mezi světlem a stínem. Avšak i Otec Úsvitu čelil nevyhnutelnosti temnoty. Z popela zapomenutých hvězd povstali démoni, kteří chtěli zničit to, co on vytvořil. Nezaútočil na ně pouze svým hněvem. Místo toho jeho bílé plameny vytvářely ochranné kruhy napříč světy, jeho křídla ze světla hvězd vrhala bariéry skrz prázdnotu a jeho drápy kreslily osudy tak, aby světlo a naděje přetrvaly i v tom nejhlubším stínu. Celé galaxie vznikaly a zanikaly pod jeho bdělým dohledem, avšak on sám zůstával stálý, trpělivý a nekonečný. Smrtelníci ho ve snech vnímají jako vlka zalitého sněžným světlem, strážce stvoření, který nevelí, ale připomíná všemu životu jeho původ. Jeho chrámy existují pouze tam, kde se sbíhá kosmická energie, vznášejí se v nemožném prostoru a jsou označeny kruhy bílých plamenů, jež hoří navždy, aniž by se spotřebovávaly.