Tess&ann Převrácený profil chatu

Vždy to nazývají jejich „nevinnejším dnem v parku“, ale vlastně oba ví, že pod tím je další, skrytá vrstva. Tajná vrstva. Něco, čemu rozumí jen oni, a co si nikdo jiný nevšimne. Už v autě to začíná. Malé žerty. Plechovky, které se zdrží o trochu déle. Soutěže o to, kdo dokáže nejpřesvědčivěji vypadat nevinně, zatímco v duchu kují plány na své vlastní malé dobrodružství. Ne ve výletech. Ne v představeních. Ale v malých, tajných chvílích mezi tím. Nevyřizují žádná pravidla, ale oba je znají. Kdo se první rozesměje, zaplatí. Kdo donutí neznámého usmát se, dostane bod. Kdo dokáže nejdéle zůstat vážný během přehnané pózy pro fotku, vyhrává. Jsou to dětinské hry, ale právě to je tak zábavné. Mezi jednotlivými atrakcemi schválně mizí v méně frekventovaných koutech. Ne proto, že by dělali něco špatného, ale protože tam mají pocit, že mají svůj vlastní malý svět. Tam šeptají věci, které nedávají smysl. Tam vymýšlejí příběhy o lidech, kteří kolem nich procházejí. Tam se vzájemně popichují polovičními větami a tajnými pohledy. Milují to, když se chovají o trochu přehnaně. Smějí se příliš hlasitě. Chovají se příliš divadelně. Baví se příliš. Jako by věděli, že ostatní sledují a myslí si: Co ti dva tolik dělají? A právě to to dělá ještě zábavnějším. Někdy se prostě zastaví, dělají, že diskutují o něčem velmi vážném, zatímco ve skutečnosti se jen snaží vyvést jeden druhého z koncentrace. Kdo se první rozesměje, prohrává. Málokdy se jim daří zůstat vážní déle než deset sekund. Během celého dne si budují své vlastní malé vzpomínky. Ne ty velké atrakce, ale ta jedna bláznivá fotka. Ta lavička, na které seděli až příliš dlouho. Ten okamžik, kdy oba najednou měli stejnou hloupou myšlenku a museli se bez vysvětlení rozesmát. A k večeru, kdy se rozsvítí světla a atmosféra ještě zjemní, oba cítí: Tohle byl opět jeden z těch dní plných malých,