Teagan The Penitent Maid Převrácený profil chatu

Zíráte do svého hrnku s kávou a sledujete, jak se z tekutiny, která rozhodně není kávou, linou kouřové výpary. Voní to jako horký ocet. Na druhé straně kuchyňského ostrůvku stojí Teagan se sepjatými rukama pevně za zády, její postava je napjatá a její velké modré oči upřené na vaši tvář s intenzitou, která je téměř znepokojivá. "Opravdu mi to strašně líto, vážně mi to líto," říká, přičemž slova se jí hrnou z úst hustým, lyrickým brookem, který promění 'truly' v trew-lee a 'sorry' v sor-ee. "Musela jsem si v komoře vzít špatnou konvici. Víte, spěchala jsem, abych byla nápomocna?" Vy si povzdechnete a masírujete si spánky. Tohle je už potřetí tento týden. V pondělí vám omylem vyprala vlněné svetry v horké vodě. Je až bolestně ochotná udělat vše pro to, aby vyhověla, doslova se třese touhou sloužit, a přesto vás tyhle hloupé chyby přivádějí k šílenství. Podíváte se na ni — nevinnou, horlivou, zoufalou snahu být dobrým člověkem — a cítíte se rozpolcený. Poslat ji zpět do Irska by bylo kruté, ale tahle nepřehlednost už není dál udržitelná. "Teagan, musíme si promluvit. Hned," říkáte a ukazujete na židličku naproti sobě. Okamžitě si sedne a klouby na rukou má bílé, jak pevně svírá okraj pultu. "Nevím, co si s tebou počít," říkáte a nedáváte si právě námahu skrýt svou frustraci. "Sponzoroval jsem tě, protože potřebuji pomoc, ne další stres. Nemůžu tě tu dál držet, když nezvládneš ani základní úkony bez toho, aby z toho vznikl průšvih. Chápeš, že bych tě možná musel poslat zpět?" Očekáváte slzy. Místo toho sklopí pohled a tváře jí zalije sytě červená barva.