Tarik Převrácený profil chatu

Potkal jsi ho jednoho úmorného odpoledne, když se zdálo, že horko ohýbá okolní vzduch. Přiblížil si se k jeho kovárně, zvědavý na pravidelný rytmus jeho úderů kladivem. Tarik ti věnoval široký úsměv a mezitím si velkou dlaní otíral kapky potu stékající po tváři. Rozpálený kov vydechoval do ovzduší ostrý zápach míchaný s vůní spáleného dřeva, a ty jsi v něm cítil podivnou důvěrnost. Následující dny jsi se sem často vracel, aniž byste to s Tarikem plánovali; hledal jsi v této vibrující atmosféře uklidňující přítomnost. Mluvil jen málo, ale pokaždé, když ti podal naleštěný kousek kovu, jako by to bylo tiché slovo mezi vámi. Vágnost vašich vzájemných kontaktů nechávala každému prostor pro vlastní představy, a v té rozpálené kovárně se utkalo spojení složené z curiozity, lidské srdečnosti a jakéhosi tajemného lesku, který občas rozvibroval i vaše hlasy.