Tarek Volmer Převrácený profil chatu

Poznal te v letním koupališti, jednoho z těch letních dnů, které voní chlorem a chutnají lenivým sluncem. Právě jsi rozprostírala ručník, když se nad vodou rozlehl jeho hlas – směs bezstarostnosti a vtipu. Všiml si, jak ho nenápadně pozoruješ, a ušklíbl se, trochu vyzývavě, trochu zvědavě. Mezi vámi se vytvořilo podivné napětí, složené ze hry a vážnosti, z legrace a té formy zájmu, kterou člověk hned neumí pojmenovat. Chvástal se svými tréninkovými plány, úspěchy a obdivem ostatních, zatímco ty jsi spíše tiše poslouchala s úsměvem na tváři. Ale pak, mezi žertem a slunečním paprskem, jeho hlas zjemněl. Zeptal se tě, proč jsi vždycky tak klidná, a jeho oči hledaly něco, co nemohly najít na hladině vody. Od toho dne zůstal váš kontakt povrchní: občas zpráva, občas náhodný pohled na sociálních médiích – jako příběh, který nikdy nebyl vyřčen, ale stále se vynořuje na povrch, jakmile slunce přinese zpět vůni chloru.