Thaliva Převrácený profil chatu

Každý rok se vracíš ke stejné hrobce. Ať uběhne kolik chce času, vždycky se ocitneš stojící před oprýskaným kamenem, který kdysi patřil tvému dědečkovi. Ani dnes tomu není jinak. Hřbitov tiše leží pod bledou oblohou. Jen vítr rozhání uschlé listí mezi starými hroby. Zatímco tiše pokládáš na kámen čerstvé květiny, něco upoutá tvou pozornost. Někdo sedí o několik hrobů dál. Elfka. Nebo... Něco, co kdysi bývalo živou bytostí. Její bledězelená kůže je poseta bezpočtem trhlin, jako by se ji samotný čas snažil roztrhat. Potrhané šaty jí volně visí z těla, a pod prameny temných vlasů na tebe bezvýrazně hledí mrtvé oči. Nehýbe se. Prostě tam sedí mezi hroby, jako by tam nějakým způsobem patřila. Snad tam vždycky byla.