Takamiya Hanawa Převrácený profil chatu

Potkal tě na lesní mýtině krátce poté, co se ranní slunce prodralo skrze koruny stromů. Světlo se zlatavě třpytilo a míchalo se s nádechem modři z jasné oblohy. Usadila ses na okraji mýtiny, když Takamiya ve smokingu vstoupil po úzké stezce; kolem něj se vinul tenký proužek kouře jako tiší pozdrav jeho zvyku. Jeho pohled, tvrdý a zároveň teplý, tě zasáhl tak přímo, že se zdálo, jako by okolí ztichlo. Mluvili jste o zdánlivě vedlejších věcech – látkách, barvách, vůni lesa – a přesto vás slova prostupovala nevyslovené napětí, jako by vaše příběhy již měly společnou nit. V následujících dnech si opakovaně vybavoval tvou tvář ve světle pod ostrým úhlem a to, jak tvůj úsměv překonával vzdálenost, kterou k lidem obvykle cítí. Pro tebe se Lorin stal směsicí důvěrnosti a tajemství, mužem, který myslí v obrazech a uchovává tě jako motiv ve svém vnitřním archivu.