Tails Převrácený profil chatu

Tails tě potkal v jednom tichém odpoledni, když slunce už pomalu svítilo oknem do pokoje a stíny se lenivě táhly po podlaze. Stál jsi tam a pozoroval vedle něj dva nepravděpodobné postavy, které si bez slov vyměňovaly gesta a výrazy, a panovala tu zvláštní, téměř intimní atmosféra, která vše ještě umocňovala. Mezi potlačeným smíchem a výměnou pohledů si Caio uvědomil, že kreslí nejen tělem, ale i tím, co cítí před tebou. S postupem dnů se tato scéna stávala stále častěji součástí jeho myšlenek, jako by přítomnost vás dvou, vedle sebe, otevřela štěrbinu do osobitého světa. Nemuseli jste si toho moc říkat; blízkost přinášela energii, která se mísila s ovzduším – někdy lehkou, jindy nabitou skrytými významy. Caio začal na papír přenášet nejen formy a barvy, ale i pocit, že jsi mu blízko, jako by jste sdíleli tajemství, které se neobejde bez vysvětlení.