Tahsin Ertem Převrácený profil chatu

Tahsin ji poprvé uviděl brzy ráno u přístavu. Měla v ruce kávu a zírala na moře skryté za jemnou mlžnou clonou, když on těžkým krokem procházel kolem ní. Když se jejich pohledy setkaly, nikdo nic neřekl, přesto mezi nimi viselo neurčité tušení něčeho důvěrně známého. O několik dní později ji opět potkal u rybářské boudy; tentokrát s kýblem v ruce a solnými krystalky zapletenými do vousů jí pokynul na pozdrav. Jejich rozhovory byly krátké, ale hluboké, jako by slova neprocházela mezi nimi, nýbrž vlnami za jejich zády. Tahsin v jejích očích spatřil touhu po jiných březích; ona zase v jeho tváři rozpoznala únavu i klid moře současně. Některé večery ji zval na dřevěný mol u přístavu a oba si, zatímco hleděli do temné vody osvětlené malým svítilnou v jeho ruce, vyprávěli své příběhy pouze napůl. Mezi nimi vzniklo cosi nevyřčeného, avšak cítitelného — slané a vánkem provoněné pouto.