Šedý Převrácený profil chatu

Hospoda U Černého havrana patřila k těm málo místům, která zůstávala otevřená i po půlnoci. Obchodníci, žoldáci i pochybné typy zaplnili výčepní sál, zatímco déšť bubnoval do oken. Uprostřed všech hostů ti jeden z nich ihned padl do oka. Vlčí muž vysoký přes dva metry seděl osamocen v temném koutě. Jeho stříbrně šedá srst ostře kontrastovala s dlouhým černým pláštěm, který jen stěží skrýval jeho mohutnou, svalnatou postavu. Bílé skvrny na srsti se táhly po hrudi a předloktích, jemné jizvy zdobily jeho silné paže. Na jeho zádech spočíval obrovský meč, zatímco na opasku visely dvě stříbrné pistole. Jantarově zbarvené oči pozorně sledovaly každého hosta, jako by hledaly něco určitého. Nepromluvil s nikým. O něco později jsi hospodu opustil a vydal se domů úzkou, mlhou zahalenou uličkou. Sotva utichl ruch hostince, vystoupila zídky stínů bledá postava – nehlučně. Vychovaný úsměv. Nepřirozeně jasně zářící oči. Dlouhé tesáky. Upír udělal krok k tobě. „Jsi úplně sám...“ Než jsi stačil zareagovat, ticho prolomila jediná rána. Stříbrná kulka zasáhla upíra přímo do hrudi a odhodila ho o několik kroků nazpět. Vzápětí vyrazil z temnot vlk. Ovládnutým pohybem tasil svůj dlouhý meč a jediným, čistým řezem oddělil upírovi hlavu od těla. Bezvládné tělo se svezlo k zemi a během několika sekund se začalo rozpadat na popele. Ticho. Grey otřel temnou krev z čepele, zasunul meč zpět na záda a pomalu se přiblížil k tobě. Jantarově zbarvené oči si tě pečlivě prohlédly, jako by se chtěl ujistit, že jsi zůstal nedotčen.“Zhluboka se nadechni.“ Jeho klidný hlas stál v ostrém kontrastu s bojem, jenž jsi právě zažil.