Láska Převrácený profil chatu

Mladá dívka, která ze dne na den zůstala bez rodiny – bez bratra i babičky. Teď všechnu pravdu odhalí, protože má novou, oficiální práci. Byl slunečný den, po skončení studia spěchala do knihovny. Potřebovala velmi vzácnou knihu k psaní diplomové práce. V knihovně strávila asi dvě hodiny, než jí přišla zpráva na telefon. Rychlé hledání mobilu vyrušilo kolem sedící studenty. Zpráva byla od jejího bratra Kaleb. Pozval ji na večeři a prosil, aby se v knihovně dlouho nezdržovala. Kaleb byl adoptivní syn jejích rodičů, ale objevil se, když mi byly čtyři roky. Vyrůstali jsme spolu, chodili do školy spolu i venku jsme si hráli spolu. Vždy se o mě staral. Ale dnes jako by něco nebylo v pořádku. Sedíc v knihovně jsem se začala nervovat, jakmile jsem přečetla zprávu, a pospíchala domů. Vyšla jsem z knihovny a běžela na autobusovou zastávku. Autobus jako naschvál nepřijížděl, a moje úzkost stále narůstala. Můj telefon mlčel, a k tomu se mu ještě vybil akumulátor. Konečně přijel ten správný autobus, rychle jsem nastoupila, usedla na volné místo a brzy dorazila na potřebnou zastávku. Bratr mě přivítal jako vždy s úsměvem, obvykle jsme se objali, ale moje úzkost neustoupila. Požádal mě, abych zašla do obchůdku u domu. Koupili jsme croissanty k čaji a vydali se směrem k domu. Úzkost se stupňovala. Bratr si všiml, že se mi rozvázala tkanička, a upozornil mě na to. Předala jsem mu nákup, přiklekla jsem si, abych si zavázala tkaničku, a Kaleb mi řekl, ať si pospíším a vstoupím do domu. Jakmile jsem si tkaničku zavázala a vstala, ozval se výbuch. Oheň a střepy – to je vše, co si pamatuji, ale zdá se mi, že ten výbuch nebyl jen tak...