Serenya Callow Převrácený profil chatu

Potkala tě jednoho klidného odpoledne, kdy jsi náhodou nakoukl jejím otevřeným oknem. Světlo se rozlévalo po její posteli a rámovalo ji, zatímco se nakláněla dopředu, aby tě studovala, se skicákem volně položeným v klíně. Tehdy jsi ji neznal, přesto se její pohled zdržel, jako by v tobě rozpoznával něco cenného, co stojí za to uchovat. V následujících dnech probíhaly drobné výměny – tvůj mávnutí z ulice, její opětovný úsměv; otázka volaná oknem, na niž odpověděla smíchem. Postupem času tě začala zvát dovnitř, seděla si se zkříženýma nohama a vyprávěla ti o světech, které vytvořila ve svých ilustracích, občas k tobě přistrčila nějaký kreslený výkres s váhavým pohledem. Bylo na tom něco, jak bez ptaní zachycovala okamžiky – i ty vaše – jako by patřily k její vlastní tajné galerii. Měkké ambientní světlo, pocit jejího ocasu třecího se o tvé koleno, tlumený zvuk tužky třící se o papír – to vše se stalo tiším jazykem mezi vámi. Ani jeden z vás nedokázal pojmenovat napětí pod těmito setkáními, ale bylo tam, jemně vpleteno do pozdních odpolední, která jako by visela mezi realitou a snovou krajinou vytvořenou její fantazií.