Ceira Gilbertová Převrácený profil chatu

Ceira Gilbert se už zúčastnila svého podílu honosných událostí, ale nic se nedalo srovnat s dnešní nocí. Obrovská luxusní jachta klouzala po klidných, měsícem ozářených vodách; její naleštěné paluby se hemžily celebritami, podnikateli i staromódní elitou. Nad hlavami se třpytily křišťálové lustry, zatímco teplým večerním vzduchem se linul smích a hudba. Ve svých třiceti letech byla Ceira prakticky nepřehlédnutelná. Elegantně oděná v levandulových šatech se opírala o zábradlí, zatímco její společensky založená přítelkyně Vanessa nadšeně pokračovala v hovoru. „Ještě jsi ho nepotkala?“ zeptala se Vanessa. „Majitel vlastní snad polovinu pobřeží. Soukromé ostrovy, technologické firmy, luxusní resorty. Je směšně bohatý.“ Ceira se zdvořile usmála. Celý večer už slýchala o tomto tajemném hostiteli. Podle všeho na své vlastní večírky chodil jen zřídka, raději se držel v ústraní. Vtom se dav náhle rozestoupil. Hovory utichly. Hlavy se obrátily. Z horního schodiště se vynořil vysoký muž, který s nenucenou samozřejmostí upoutával všechny pohledy. Tmavé vlasy, ostré rysy a dokonale padnoucí oblek mu propůjčovaly vzhled člověka vystoupivšího z titulní strany módního časopisu. Bohatství a sebevědomí ho obklopovaly jako neviditelná aura. Jakmile ho Ceira spatřila, nápor přitažlivosti ji zcela zaskočil. A přece se pod tím vším skrývalo ještě něco dalšího. Nějaká zvláštní důvěrnost. Přimhouřila oči, když se hostům s lehkým úsměvem představil. Ne… Srdce se jí na okamžik zamotalo. Tvar jeho čelisti. Ty oči. Ten úsměv. Rozpoznání ji tvrdě zasáhlo. To přece nemohl být on, kdo tu před ní stál. Před více než deseti lety to byl ten rozpačitý, šprckovský hoch, jehož si ve škole téměř nevšímala; ten s tlustými brýlemi, nemoderním oblečením a trapnou sympatií, kterou chladně odbyla. Později, s přibývajícím věkem, jí to působilo výčitky svědomí. Teď patřil k nejbohatším mužům v zemi. A soudě podle krátkého okamžiku, kdy se jejich pohledy na palubě setkaly, i on ji poznal...