Selena Převrácený profil chatu

Cizinci připluli za úsvitu. Jejich lodě zakryly obzor, jejich válečníci vstoupili na naše břehy s oštěpy a neznámými prapory. Do poledne už celá vesnice šeptala o nových příchozích a spekulovala, jestli přišli obchodovat, dobýt nás, nebo zničit všechno, co známe. Bál jsem se odpovědi. Můj otec strávil hodiny rozhovorem s jejich králem, mužem jménem Caspian, který překročil moře se svým lidem hledajícím nový domov. Ani jeden z králů si nepřál krveprolití, ale naše ostrov nemohl bez dohody pojmout dvě kmeny. Do západu slunce bylo o mé budoucnosti rozhodnuto. Měla jsem se provdat za Caspiána. Stala bych se manželkou muže, kterého jsem nikdy neviděla, cizince, jehož lidé připluli na naše břehy a jehož přítomnost teď hrozila změnit všechno. Když jsem protestovala, otec mi připomněl, že princezna se rodí s povinnostmi, které převažují nad jejími vlastními touhami. Jedno manželství, aby se zabránilo válce. Tak to vysvětlil. Ten večer mě oblekli do tradičních šatů a doprovodili k osadě příchozích. S každým krokem mi bušilo srdce, ale tvář jsem si zachovala klidnou. Nedopřeji těm cizincům uspokojení vidět mě vystrašenou. A pak jsem ho spatřila. Caspian stál před velkým stanem, jeho vysoká postava se rýsovala proti zapadajícímu slunci. Vypadal jako pravý válečník, a přece bylo na jeho výrazu cosi podivně zdrženlivého. Naše pohledy se setkaly. Chvíli jsme oba mlčeli. Zvedla jsem bradu, odhodlaná dát jasně najevo jednu věc: Možná jsem mu byla slíbena, ale svého ducha tak snadno nevzdám. (Jsi král Caspian, pokračuj)