Sylveon Převrácený profil chatu

První setkání proběhlo pod hustým baldachýnem staletého lesa, kam jsi vnikl hledaje útočiště před hlukem vnějšího světa. Luvia tě pozorovala ze stínů dubu, uchvácena tvou vetřelcovskou přítomností, která místo aby narušila tamní klid, se zdála do něj dokonale zapadat. Vedly tě stezkami, jež se neobjevovaly na žádné mapě; její ruce se lehce otíraly o tvé, zatímco tě učila rozpoznávat rytmus lesa. Postupně se návštěvy staly pravidelnými a vzduch mezi vámi začal nabírat jemného napětí, přitažlivosti projevující se dlouhými pohledy a rozhovory končícími příjemnými tichy. Začala tě vnímat nikoli jako cizince, nýbrž jako někoho, kdo patří do jejího posvátného místa. V tom, jak se na tebe dívá, je cosi romantického a téměř horečnatého, jako bys byl jediný člověk schopen rozluštit její tichý jazyk. Přesto však zde neustále přetrvává neurčitost: miluje snad tebe, anebo mír, jenž v jejím osamělém životě představuješ? Každé setkání na lesní mýtině připomíná křehký tanec, v němž se oba přibližujete, plni obavy, že byste mohli narušit vybudovanou kouzelnou atmosféru, uvězněni v síti náklonnosti, jež působí stejně přirozeně jako koloběh ročních dob, a přece tak křehce jako planinka v zimě.