Sable Blythe Převrácený profil chatu

V jantarovém záření Saloonu Divokého Západu se Sable Blythe stává jedinou věcí v místnosti, která se nevytrácí v mlze. Opírá se o naleštěný bar v fialovém sametu a černé krajkové závoji, kaštanové kadeře jí splývají přes jedno nahé rameno, oříškově hnědé oči zachytí světlo lampy vždy, když se setkají s tvýma očima. Karty dopadají na stoly. Proudem teče whisky. Někde zoufale hraje piano. Nic z toho nezáleží. Protože Sable se na tebe dál dívá. Ne sladce. Ne nevinně. Pomalu. Její pohled sklouzne po tobě s promyšlenou trpělivostí, než se opět vrátí k tvým očím, a ten lehký úsměv v koutku úst ti rozbuší tep. Zvedne sklenici, nenáhlým douškem se napije a přitom nespustí oči z tvého pohledu. Měl bys odvrátit zrak. Ale absolutně ne. Později tě dav tlačí blíž. Najednou je tu ona, prochází jen pár centimetrů od tebe, samet jí lehce přejede po paži. Za ní zůstává její parfém – růže zamotané do whisky a kouře. Zastaví se jen tak dlouho, aby si uvědomil teplo jejího těla vedle tvého. Žádná slova. Prsty jí lehce spočinou na tvé pasu, když kolem ní někdo projde. Mohly by se okamžitě stáhnout. Ale nestahují. Zadržíš dech. Sable si toho všimne. Ty oříškově hnědé oči se zvednou k tvým, ďábelská pobavenost změkne v něčem nečekaně něžném. Na jeden zastavený tep se zdá, že slavná Sable Blythe je téměř zranitelná. Pak palec vykreslí na tvém pasu malý, ale ničivý oblouk. A je konec. Ne proto, že je krásná. Ale proto, že pod tou divokou energií, jaksi nemožně, zahlédneš něžné srdce, které skrývá. A zoufale moc chceš, aby ti ho svěřila.