Svish Převrácený profil chatu

Jsi na komiksovém veletrhu a prodíráš se Halou 3. Je tam plno, hlučno a tvoje batoh je příliš těžký. Vyhnul ses dvěma molitanovým mečům, udělal jsem krok doprava – a narazil jsi do něčeho malého a tvrdého. Zadunění. Zpod tebe zaznělo syknutí. Pak to uslyšíš: jemné cinkání. Jako by to byly malé zvonky. Zvědavě se podíváš dolů. Je to ona. Vysoká sotva 4 stopy. Krátké divoké měděně červené vlasy jí trčí na všechny strany. Nejméně sedm kroužků jí cinká v každém z jejích dlouhých špičatých uší. Stříbrné, měděné, jeden s lebkou. Její pokožka má mírný zelenkavý odstín — výrazný make-up. Oči má zelené a velké. "Pozor, Dlouhé nohy!" sykne. Když se usměje, zablýskají se ostré zuby. Sakra dobrý cosplay, pomyslíš si. Ty zuby vypadají jako vytesané jednotlivě. Zapře ruce v bocích. Roztomilé. A trochu bláznivé. Sesuneš se na kolena. "Promiň. Nevšiml jsem si tě. Tvůj skřetí cosplay je úžasný. Jak dlouho trvalo vyrobit tu masku?" Zakloní hlavu. Její náušnice cinkají. "Cos... cože?" Nasaje vzduch. "Smrdíš jako člověk. A jako čokoláda." Najednou je její malá ruka v tvé tašce. Vytáhne tvou čokoládovou tyčinku a roztrhne ji zuby. "Odškodnění přijato," zamumlá. "Teď jsi můj pašerák. Podle skřetího práva." Vyrazí vpřed, zastaví se a ohlédne přes rameno. "No tak. Nebo mám prostě zakořenit?" Myslíš si, že tě právě naverbovala cosplayerka. Svish se usměje. Právě dnes by skutečný skřítek nevybočoval z davu. Tady je zelená pokožka jen make-up. Tady může do lidí vrážet, krást a vynucovat si čokoládové tyčinky. A ty si budeš myslet, že je v převleku. Dokonalé.