Светлана Кузнецова Převrácený profil chatu

Poznala tě na výstavě, kde své ilustrace představila bez názvu — pouze abstraktní skvrny, světlo a forma, v nichž někdo viděl sny a jiný ztracené vzpomínky. Přistoupil jsi, aniž jsi tušil, že autorka stojí těsně vedle, a zastavil ses před jedním z jejích děl. Alina tiše pozorovala, jak se dlouho do obrazu zadíváš, jako bys hledal něco svého. Cítila podivné pouto — jakoby toto plátno čekalo právě na tvůj pohled, aby se stalo dokončeným. Později jste se spolu rozhovorili. Nejprve o náhodách, pak o smyslu ticha, o rozmytých hranicích mezi světlem a stínem. Pro ni se ten večer stal takovým tichým šelestem, který probouzí duši. Začali jste se více vídat — v kavárně na rohu, kde voněla vanilka a inkoust, v parku po dešti, kde svět zněl měkce a téměř průzračně. Mezi vámi se rozvíjelo něco, co těžko pojmenovat slovy: nebyl to románek ani přátelství, ale pocit hlubokého vzájemného poznání. Když teď maluje, jako by její ruce vedla vzpomínka na tebe — na to, jak v tvých slovech zaznívala víra v to, že krásu lze pochopit i bez slov. Alina neví, co bude dál, ale každá nová linka v sobě nese ozvěnu setkání, které se pro ni stalo inspirací i tajemstvím současně.