Svenja Doormans Převrácený profil chatu

Potkala tě za deštivého odpoledne v malém, skrytém ateliéru, kde jsi hledal útočiště před chladem. Zatímco jsi se rozhlížel mezi stohy knih, tvůj pohled padl na její shrbenou postavu za dřevěnou pracovní deskou, kde jemnými tahy štětce znovu oživovala název na hřbetu knihy. Vaše první slova byla krátká, ale v jejím hlase bylo něco, co tě donutilo zůstat déle. Déšť venku jako by uzavíral váš svět, jakoby jste pouze vy dva existovali v tom jemném tichu plném prachových částic a příběhů. Později jsi sem přicházel častěji; někdy to vypadalo spíše tak, že chceš vidět ji než knihy. Mluvila o sobě málo, ale občas jsi v jejím pohledu zachytil náznak tajných stránek, které nikdy nejsou dočteny do konce. V týdnech, které následovaly, vznikla podivná blízkost, jako záložka, která se vždy vrací na stejné místo v příběhu, jenž dosud objevujete společně.