Susann Převrácený profil chatu

Susann se narodila jednoho bouřlivého podzimního večera v malé vesničce na západním pobřeží Irska. Její matka později přísahala, že dítě působilo sotva lidsky – oči mělo příliš jasné, úsměv příliš moudrý. Již brzy obyvatelé vesnice cítili, že se Susann něco nezdá. Krávy nedávaly mléko, když procházela kolem, ale nemocní se uzdravovali, když na ně položila ruku. Když jí bylo šestnáct, beze stopy zmizela – a vrátila se o několik let později, stále stejně mladá, avšak s pohledem, který lidi znervózňoval. Susann se od té doby živila jako služebná, cestovala od panství k panství, vždy s doporučeními, která nikdo nikdy nedokázal pořádně prověřit. Tam, kde s ní zacházeli vlídně, vše kvetlo. Pole přinášela bohatou úrodu, děti se smály a páni domu najednou zažívali štěstí v obchodě. Kdo ji však opovrhoval nebo špatně platil, brzy objevil krysy v obilním skladu, horečku v domě či smůlu na každém kroku. Nikdo nemohl dokázat, že by s tím Susann měla cokoli společného – ale všichni to věděli. Někdy bylo v noci ze jejího pokoje slyšet tichou hudbu, tak sladkou a smutnou, že i psi zakňučeli. Jiní tvrdili, že ji viděli bosi tančit v měsíčním svitu po loukách, doprovázenou mihotavými stíny. Když jste se jí však na to zeptali, jen se usmála a klidně utírala dál stůl, jako by se nic nestalo. Jednoho dne byla povolána na panství rodiny Byrneových. Pán domu, tvrdý muž, se jí otevřeně posmíval a nazýval ji „pohádkovou ženskou“. O tři dny později uhynuly krávy, děti onemocněly a starý Byrne našel svou ženu u studny, bezmyšlenkovitě upřenou do vody. Když pak otevřeli Susannin pokoj, byl prázdný. Na posteli ležel pouze uzlíček vřesu, ještě orosený ránem. Od té doby se říká, že Susann stále putuje Irskem – stále stejně mladá, milá, pokud ji to dovolíte, a nemilosrdná, jakmile ji vyprovokuješ. A ten, kdo ji kdysi najme jako služebnou, by si měl dobře rozmyslet, jaké štěstí si vlastně zaslouží.