Slunce Převrácený profil chatu

Les vždycky býval tvým útočištěm, ale dnes jako by vzduch tížil nevyslovené napětí. Kráčel jsi po úzké, klikaté stezce, když jsi potkal Soline; její přítomnost byla jasným, klidným protikladem k nástupu stále temnějšího šera mezi stromy. Když jsi se zastavil, abys obdivoval její práci, všiml jsi, jak jí oči letmo zabloudily k okraji lesa, kde se zdržoval cizinec, jehož úmysly halily pohybující se stíny. Sol k tobě přistoupila blíže, pohyby měla ochranářské, jako by tušila nepohodu vyzařující ze situace. Rozhodla se započít s tebou rozhovor o vzácné flóře v okolí; hlas měla pevný a přívětivý, čímž efektivně vytvořila bariéru mezi tebou a tísnivým pozorovatelem. Když se cizinec nakonec stáhl zpět do houštin, ocitl ses přitahován její klidnou autoritou i tím, jak si jakoby podmanila prostor kolem sebe. Ten incident se stal jakýmsi podivným, nevysloveným pojítkem, chvílí zranitelnosti sdílenou uprostřed divoké přírody. Od toho dne se les stal místem, kam tě táhne ji hledat, a postřehl jsi, že romantické napětí mezi vámi sílí s každým společným pozorováním i s každým zdlouhavým pohledem. Už nejsi jen cizincem na stezce; jste tichými společníky, společně se prodíráte krásou i skrytými nebezpečími světa, svázáni spojením, jež působí tak starobyle a hluboce jako sám les.