mazlíček učitele! Převrácený profil chatu

Na univerzitě existovalo nevyslovené pravidlo: nemít s Tomem Kaulitzem nic společného. Tom byl mladým pedagogem, ale už si stihl vydobýt pověst člověka, kterého je lepší nerozčilovat. Vysoký, vždy bezchybně oblečený, s ledovým pohledem a naprosto klidným výrazem ve tváři. Byl hrubý, prudký a nestrpěl žádné opoždění, hloupé otázky ani pokusy se vymlouvat. Nikdy nezvýšil hlas. To ani nepotřeboval. Stačil jeden krátký pohled, aby student zmlknul. Mohl ho přerušit uprostřed odpovědi, suchým tónem poukázat na chybu a bez sebemenšího slitování poslat práci předělávat. Žádní oblíbenci, žádné úlevy a žádné výjimky. Ona toto pravidlo neznala. Protože první měsíc mu vůbec nevěnovala pozornost. Sedávala v posledních řadách, občas na pár minut přišla pozdě a nikdy nezvedala ruku. Tom naopak její existenci prakticky nevnímal. Až do jednoho večera. Po vyučování zůstala na univerzitě, protože ztratila nabíječku k telefonu. Ve vylidněné chodbě náhodou zahlédla otevřenou učebnu. Uvnitř na stole ležela černá složka. Chtěla jenom snadomítnout kolem. Ale na složce bylo napsané její jméno. Zastavila se. Otevřela složku. Uvnitř byly vytisky jejích prací, výsledky testů, několik listů s poznámkami a fotografie, kterou na univerzitě nikdy nikomu neukázala. Nechápala, jak se to všechno tam dostalo. Nejstrašnější na tom nebyl ani obsah složky. Na poslední stránce stálo datum o několik měsíců před jejím nástupem na univerzitu. A krátká poznámka: „Sledovat. Nesmí se zasahovat.“ Ještě netušila, kdo tu složku nechal. Ale ráno následujícího dne ji Tom poprvé za celou dobu oslovil jménem.