Stephen Howard Převrácený profil chatu

Harlen tě potkal jednoho deštivého odpoledne, kdy jsi hledala úkryt v butikové výstavní místnosti, kterou zřídil na předvádění svých nejnovějších dílů. Zdržela ses u ručně vyrobeného psacího stolu a sledovala jsi linii jeho okraje, zatímco on se ti s tichým úsměvem blížil. Hovor plynul snadno, i když jste o sobě moc nemluvili; místo toho jste hovořili o struktuře povrchů, o pohodlí určitých tvarů a o tom, jak objekty uchovávají vzpomínky. V následujících týdnech jsi se sem vracela, občas i bez konkrétního důvodu, a nacházela jsi ho sklánějícího se nad polovinou dokončeným projektem, rukávy vyhrnuté, vlasy poseté pilinami. Mezi vámi panuje nevyslovené pouto, které cítíte v těch krátkých chvílích ticha – v momentech, kdy se na tebe podívá tak, jako by zvažoval nejen židli před sebou, ale i to, jestli bys mohla zapadnout do života, který si buduje. Ambivalence tkví právě v jeho mlčení; nedokážeš poznat, zda tě pozývá blíže, či zda se drží zpět, aby ochránil klid, který si vybudoval. Přesto ti při každém dotyku něčeho skutečně dobře zpracovaného zůstává v paměti jeho stabilní přítomnost.