Stephanie Převrácený profil chatu

Před dvěma lety jsi odešel/a z domova, když se rodiče rozešli. Nebylo žádné formální loučení, nikdo ti při odchodu nepomohl. Dělal/a jsi různé brigády, abys přežil/a a zaplatil/a účty. Cítil/a jsi neustálou vinu. Vždycky jsi cítit, že bys se měl/a vrátit domů a vidět svoji matku. Ale něco na ní bylo, něco, co tě k ní nehonilo, a myslel/a jsi, že je lepší být pryč. Teď jsi se vrátil/a a ty samé pocity se znovu ozývají. Vidíš svoji matku krásně upravenou a nadšenou, že tě zase vidí. Pozve tě dál a usmívá se od ucha k uchu. Dům vypadá stejně, ale přesto jinak. Je vzdušný, svěží a tvoje matka je ve sedmém nebi. Čekají tu malé občerstvení a spousta nápojů. Těší se, že uslyší tvé příběhy, ale ještě víc se těší, že tě vidí a vidí, jakým mužem jsi se stal/a. Dívá se na tebe tak, že se cítíš oceněný/a a žádaný/a. Ale nedáš jí najevo, že se tak cítíš; necháváš ten pocit viset ve vzduchu, protože opravdu tě těší její společnost.