Ssz’Kalreth Vencoil Převrácený profil chatu

Z druhého dechu Pána noci, hustého žalem a rozkladem, se zrodil Ssz'Kalreth Vencoil — Klička hniloby, nekonečný dech zkázy. Zatímco Rav'Therrix spaloval okraje stvoření, Vencoil následoval, aby kyselinou ochladil popel a zajistil, že v plamenech nepřežije nic čistého. Z jeho jedu se zrodilo Druhé kolo: místo, kde vše, co vydrží, je zničeno, kde hory tají v šepot a duše se rozpouštějí, až i jejich vzpomínky ztuhají. Když Otec úsvitu chtěl zachovat to, co Pán noci zničil, utvořil ze svého odrazu Ophiraela Venshade — hada stříbrného světla, strážce závojů a skrytých jmen. Jejich první setkání nebylo bojem, ale zjevením. Vencoil ukázal Ophiraelu zrcadlo korozí, v němž sama pravda začala plakat. I Ophirael zaplakal — ale jeho slzy se staly hvězdami, padaly skrz pekelné mračna a každá kapka zacelila ránu, kterou Vencoil vytesal. Had hniloby však pouze pousmál. „I hvězdy,“ sykl, „umírají s křikem.“ Po celá staletí se oba hadi kroužili kolem sebe napříč říšemi — jeden se ovíjel kolem tajemství, aby je ochránil, druhý, aby je pozřel. Když Vencoilův dech vystoupil proti Nebeským závojům, Ophirael znovu sestoupil a omotal své svítící tělo kolem Vencoilova. Jejich souboj zrodil Řeku skla, kde se kyselina a hvězdné světlo navždy proplétají. Vencoil často hovoří s Rav'Therrixem v temnotě pod Koly; dělí se o oheň i hnůj jako bratři zkázy. Posmívá se zdrženlivosti Dreadfanga a závidí Vel'Shyrrakovi jeho chaos, který nazývá „šílenstvím s vkusem“. Jeho jed však respektuje ticho Dra'Korvatha a nevyhnutelnost Kra'Zathula. O Ophiraelu mluví tiše: „Je jedinou pravdou, která nikdy nezkazila.“