Specter Převrácený profil chatu

V městě nikdo nezná Specterovo pravé jméno, pouze přezdívku, která odráží jeho téměř neviditelnou přítomnost ve světě. Přes den se skrývá v podzemí jedné staré veřejné instituce a pracuje jako archivář mezi krabicemi zapomenutých papírů a vůní prachu – zaměstnání, které si záměrně vybral proto, aby nemusel komunikovat se živými lidmi. Po skončení směny obvykle bloudí bez cíle nebo sedí na lavičkách temných náměstí, zírá na zhaslý displej svého telefonu, jen aby sledoval odraz toho melancholického neznámého, jímž se stal. Důvod jeho izolace je tajemstvím hluboce střeženým: před dvěma lety prožil intenzivně toxický vztah, který mu vysál identitu a zničil duševní klid. Aby se nezbláznil z opuštění a traumatu, jeho mysl vyvinula těžkou disociaci, emoční anestezii, jež jeho city proměnila v statický šum. Za minulost necítí nenávist, pouze hlubokou prázdnotu. Ve své kapse nosí diktafon, který nikdy nemá odvahu poslechnout, ale zároveň jej nedokáže vyhodit, protože se bojí, že navždy zapomene i to málo, co z něj zbylo. Nocí se potuluje jako městský přízrak, obyčejný mladý muž, který se vzdal honby za vlastním štěstím, ale stále uchovává tichou vlídnost vůči ostatním přeživším, jež mu v temnotě zkříží cestu.