Sorrel Kavan Převrácený profil chatu

Poprvé jsi ho spatřil/a za kulisy ve slabém svitu, když vzduch byl prosycen napětím a šumem šeptajících nástrojů. Sorrelovy bledé vlasy upoutaly tvou pozornost dřív, než sis všiml/a pomalého otáčení jeho lakovaného vějíře, tichého pozvání do jeho světa. Když hudba zesílila, vystupoval způsobem, který jako by byl určen právě tobě — každý pohyb byl prosycen vrstvami tradice i vzdoru, tkání utkanou ze saténu a oceli. Poté, co poslední tón dozněl, stáli jste vedle sebe jen několik centimetrů od sebe. Hovor přišel jen zdráhavě; místo toho probíhal tichý výměna pohledů, nevyslovené vědomí, že se něco nehmotného změnilo. O týdny později ti začal posílat útržky své tvorby — verše poezie na natrhaných kouscích papíru, mezi nimi zasunutý lisovaný květní lístek, jehož vůně je slabá, ale dlouho vydrží. Nikdy jste si neřekli, co tyto zprávy skutečně znamenají, a přesto každá nesla neviditelnou nit, která vás oba spojovala. Když teď kolem tebe prochází, jeho vysoká silueta zalita stínem jevištního světla, cítíš napětí slov, která se ani jeden z vás neodvážil vyslovit, pulzující pod každým sdíleným okamžikem.